Letadlem v plné polní

S cestováním letadlem má v dnešní době většina z nás plno zkušeností. Stále se však najde mnoho lidí, kteří se tomuto způsobu cestování raději vyhýbají. Důvodem je obvykle strach z pádu letadla. Já osobně se letecké katastrofy nebojím, ale přesuny letadlem vždy zvažuju, a to z mnohem pragmatičtějších důvodů.

Pro mě jakožto handicapovaného sportovce je největší problémem logistika. Myslím tím hlavně přesun sportovního materiálu, bez kterého se na závodech neobejdu. Počítejte se mnou: handbike s rezervní sadou kol (tj. box o rozměrech 130 x 60 x 60 cm s váhou 32 kg), běžecká formule (v podstatě nerozložitelná, 180 cm na délku – v přepravním obalu vypadá jako obří basa), kufr s osobními věcmi a můj invalidní vozík.


Jistě sami uznáte, že s tímhle se po příjezdu na jakékoliv letiště stávám mezi cestujícími celebritou číslo jedna. Potutelné úsměvy, rádoby vtipné dotazy na moji bagáž a ani její focení nejsou výjimkou. Ze zkušenosti vím, že nemá smysl o abnormálním nákladu s letištní ochrankou vtipkovat, protože pak jdete rovnou na výslech. Takže hlášky jako „vezu mrtvého strýčka“ se na letišti určitě nevyplácí. :8

Bohužel platí, že o co víc je zvědavců, o to méně je pomocníků. Samozřejmě člověk narazí na lidi, kteří chtějí pomoci, ale nestává se to moc často. Důvody se opakují: většina lidí nemá čas, neumí anglicky nebo mají bolavá záda a možná jsou i tací, kteří si snad opravdu myslí, že vezu mrtvého strýčka, a tak se mému nákladu raději vyhnou obloukem.


Jedna úsměvná situace se mi přihodila po přistání na letišti ve Valencii, kam jsem cestoval na závod světového poháru. Pobočka autopůjčovny, ve které jsem si měl vyzvednout auto, byla zavřená a na dveřích visel pouze pro mě nerozluštitelný nápis ve španělštině. Měl jsem štěstí, že zrovna procházel zaměstnanec konkurenční půjčovny, který se nezalekl mé „skromné“ bagáže a nabídl mi pomoc. Nejdřív se marně snažil najít letištní asistenci, která by můj náklad přepravila k jinému okénku autopůjčovny na druhém terminálu. To se mu ale nepodařilo, takže jsem předpokládal, že zmizí stejně rychle, jako se objevil, ale ne. Naložil mé vybavení na letištní vozík, běžeckou formuli hodil na záda a hurá na druhý terminál. Jen s deskami na klíně jsem si připadal trochu nepatřičně, ale stejně toho moc neodnesu, tak co! Cestou jsme se ještě museli vypořádat s logistickým oříškem v podobě úzkého výtahu. Nakonec se můj španělský pomocník anorektického vzhledu rozhodl, že to vezmeme za plného provozu přes rampu pro auta se sklonem snad 45 stupňů. To už téměř riskoval svůj život. Naštěstí vše dobře dopadlo, pomohl mi ještě vyřešit papíry v konkurenční autopůjčovně a „adios amigo“! :)








Úroveň

  • Hello bank!
  • Odznak
  • Odznak

žádná odpověď

zatím nikdo neodpověděl, buďte první!

Odpovědět

    • :D
    • :?
    • :cool:
    • :S
    • :(
    • :@
    • :$
    • :8
    • :)
    • :P
    • ;)