Jak jsme s Hello natáčeli v bílé stopě!

Moje spolupráce s Hello bank! se začala rodit na podzim loňského roku. Kromě jiného jsme se také domluvili, že až napadne sníh, natočíme promo video z mého běžkování. Dokonce nebylo ani potřeba shánět externisty, protože o profíky i nadšence nebyla v Hello bank! nouze.

Domluvili jsme se, že reportáž zkombinujeme s mým soustředěním v Jizerských horách, kde budu v bílé stopě najíždět kilometry před vrcholem zimního programu, Jizerskou 50.

Po většinu dní bylo krásně slunečno a mrazivo. Sníh byl rychlý a kilometrové objemy naskakovaly. Užíval jsem si to! Mimo tréninkových cílů jsem plánoval natáčení promo videa pro Hello bank!, na kterém mi záleželo.
Měl jsem domluvený celý tým včetně „leteckého oddílu“ s dronem. Pecka! Chtěl jsem divákům zprostředkovat audiovizuální zážitek z nádherné přírody s přiblížením mé sportovní činnosti.

Čím více se den „D“ blížil, tím horší bylo počasí. Ráno to vypadalo, že mimo typické jizerskohorské mlhy a vlezlé zimy nebude nic víc vidět. Natáčení mělo začít v 11:30 hodin, a proto jsem vyrazil na trošku dřívější trénink. Chtěl jsem odjet alespoň 120 minut v ostřejším tempu, abych nebyl při natáčení nervózní z nesplněného tréninkového plánu. Bylo nevlídně, ale s přibývajícími kilometry jsem se cítil spokojeněji.

Po návratu z tréninku jsem měl sice lepší náladu, ale to bylo tak všechno, co se v Jizerských horách od rána zlepšilo :(. Jako první na místo určení dorazilo auto s režisérem a pilotem dronu. Do cíle spíše doklouzali! Led a sníh se jim od pohledu moc nepozdávaly, a když vystupovali z auta v polobotkách, trošku jsem znejistěl. Přesto jsem je přivítal tradičním lyžařským pozdravem: SKOL! Zažertoval jsem, že mají štěstí, že se dnes oteplilo, a suše jsem konstatoval, že panoramata si musíme představovat a případně nějak dokreslit.


Režisér naštěstí nazul kotníkové boty, oblékl si zimní bundu a vyrazili jsme k rašeliništi na Jizerce. Pilot evidentně neměl takovou výbavu a tiše trpěl! Naštěstí místo, které jsem vybral pro natáčení, bylo vzdáleno jen několik set metrů. Další hodinka byla ve znamení dohadů režiséra a pilota o přesné lokaci, provedení záběrů a scénáře. Vzhledem k tomu, že už jsem měl za sebou trénink, tak jsem byl v pohodě a očekával pokyny režie.

Bylo to jednoduché. Jezdil jsem sem a tam. Jednou s dronem nad hlavou. Podruhé s dronem nalevo, pak napravo a tak dále. Užíval jsem si to. I když nebylo ideální počasí, věřil jsem, že se nám podaří zprostředkovat to, co jsme chtěli. Zpestřením a odlehčením vážnosti situace byli další lyžaři. Někteří naše snažení zcela ignorovali, jiní zapřádali hovory a někteří se dokonce holemi oháněli po dronu s obavou, že je určitě každou chvíli napadne...


Během našeho dovádění s „leteckým oddílem“ dorazili další členové týmu. Terka, Libor a fotograf Jirka. Jejich příchod do zamrzlé krajiny byl triumfální, protože skupinku lidí se štaflemi by tu asi nikdo nečekal. Nebyl to žádný nepochopený módní výstřelek, ale improvizovaná věž na záběry seshora, ale ten první pohled byl k popukání.

Další ježdění sem a tam. Záběry zleva, zprava. Focení, natáčení. Navzdory vlezlé zimě v týmu panovala příjemná a tvůrčí nálada. Libor mě ale nepřestával fascinovat. Jeho zápal pro věc byl enormní. Ležel na zemi, lezl na stromy, vrhal se do závějí. Skoro bych řekl, že kdyby uměl jezdit na sledgi, zvládl by to všechno sám bez podpory týmu! Během tří hodin jsme natočili vše, co jsme potřebovali, nafotili jsme skvělé fotky a někteří si dokonce pořídili drobné omrzliny.

Jak to dopadlo? Mrkněte na video... :8



Společně jsme ještě vyrazili na čaj s koláčem… a pak do svých stálých i provizorních domovů vstříc dalším dobrodružstvím!



Úroveň

  • Hello bank!
  • Odznak
  • Odznak
  • Odznak
  • Odznak
  • Odznak

žádná odpověď

zatím nikdo neodpověděl, buďte první!

Odpovědět

    • :D
    • :?
    • :cool:
    • :S
    • :(
    • :@
    • :$
    • :8
    • :)
    • :P
    • ;)