Až budu velký, chci být ... naše dětské sny vs. realita

Kým jsi chtěl být, když sis ještě stoupal na špičky, abys dosáhl na horní poličku lednice? V době, kdy představa o povolání ještě byla čistá, upřímná, ale zkrátka dětsky naivní? Když jsme byli dětmi, bylo pro nás snění skutečností. Tak to bude, to bylo jisté. Naše znalosti byly však dost úzké, proto existovalo pouze pár „povolání“, mezi kterými jsme vybírali, a k jednomu či dvěma se na čas, kratší nebo delší, upnuli. Povolání totiž ještě znamenalo poslání. Pak jsme vyrostli.
A viděli svět dospělýma očima. Jaké jsme měli představy a jak se představy prachsprostou realitou vymazaly? V té době jsme sice měli povědomí o penězích, však jsme si často hráli na to, že máme kasičku, jakou ale měly peníze skutečnou hodnotu? A jakou mají „skutečnou hodnotu“ dnes?

Tak schválně, zavři oči a vzpomeň si, jak sis byl úplně jistý, že budeš:

Popelářem
Představa: Čerstvý vzduch se ti proplétá vlasy, ty stojíš na stupačkách, držíš se madla a ulice jsou tvým revírem. Auto zastavuje, nahákneš koš, který se rázem a mechanikou otočí, vysype, vyhákneš ho a naskočíš zas větru do náručí. Vstáváš brzo, to, jak tě volají sluneční paprsky a nový den. Být celý den venku, to je paráda.
Plat:10 000 Kč – Dost na to uživit se, možná i hodně. Ale kolik toho potřebuješ kupovat, když občas nějakou tu dobrotu i najdeš?
Realita: Co to tu…? Popeláři nabírají. A kde mají ta velká auta, na jejichž bocích se leskne tyč, které se drží zdatní mládenci svlečení do půl těla a ty mezi nimi? Aha, pořád tu jsou, jen v centru jezdí menší auta, aby se mohly lépe pohybovat po kostkách. Svlečení nejsou a tyče se nedrží.
Plat: 15 000 Kč, které dostaneš stejně nejspíš na ruku, banku nepotřebuješ. Nebo ano?
Co děláš teď: Jak si stárnul, začal na tebe dopadat nátlak okolí, a už ti tohle povolání přestalo dávat smysl. Spočítal sis, že bys chtěl dokázat víc, tedy, vydělat víc. A tak sedíš v kanclu. Za velký plat málo větru ve vlasech.

Kosmonautem
Představa: Džžžž, bum, řach, chuaaaa. Poslední dveře zajištěny. Bůůůůůům. Letí se. Planeta mizí za tebou, neprobádané planety se zvětšují před tebou. Řach. Co to bylo? Nepřátelská loď. Zajistit štít. Pálit. Setřásli jsme je. Takhle nějak sis to představoval, když jsi s malou raketkou téměř přilepenou k ruce běhal po bytě a přistával na nejnebezpečnějších plochách tátovy hlavy nebo máminy zástěry.
Plat: Zážitky, sláva a miliony.


Realita: Ty opravdové kosmonauty nikdo na vlastní oči neviděl. Ale asi je to vážně cool. I když se ti při startu zarazí zadek do sedadla tak, že v jednu chvíli se sedadlem splyneš, a protáhne obličej až k podlaze, stav bez tíže musí být nářez.
Plat: 150 000 Kč – Takový peníz bys už do nějaké té banky šoupnout měl.
Co děláš teď: Jsi ajťák a lítání hledáš v čím dál tím reálněji vypadajících počítačových hrách. Džžžž, bum, řach, chuaaaa. Poslední dveře zajištěny. Letí se. Bůůůůůům. Planeta mizí za tebou, neprobádané planety se zvětšují před tebou. Řach. Co to bylo? Nepřátelská loď. Zajistit štít. Pálit. Setřásli jsme je.

Superhrdinou
Představa: „Sorry, kotě, musim letět.“ Zemětřesení v Chille, lidé jsou uvězněni na střeše domu. Musíš je zachránit. To je tvé skutečné poslání. Nebo takhle to alespoň dělal Clark Kent, zvládl na levé ruce odnést babičku a na druhé celý autobus padající z mostu. Musíš si sice dávat pozor na kryptonit, žádný zloun ti však není dostatečným protivníkem.
Plat: Tenhle člověk přece musí mít hodně peněz, když mu je tolik lidí vděčných. Jistě mu do kapes (kapes, i když má trikot?) strkají stodolarovky. A když pomůže dopadnout zloděje v bance, pár zlatých cihliček mu zabalí na cestu (let).


Realita: „Sorry, kotě, musim letět,“ má úplně jiný význam. Zkrátka se zvedneš a odejdeš.
Plat: Co si budeme nalhávat, superhrdinové zaplaceno nedostávají. Ty místo peněz hřeje dobrý pocit. Policista i hasič bere průměrně 30 000 Kč, komisař až ke 40 000 Kč.
Co děláš teď: Pokud máš i v dospělosti ochranitelský a záchranářský pud, tvým povoláním a stále snad i posláním je hasičina nebo policajtina. Místo pláště stačí tyč, po které si občas sjedeš. Adrenalin, svaly a úsměv na rtech.

A co vy, holky?

Učitelka
Představa: „Tady máš chybu, Láďo.“ Opravovala jsi sešity a chystala se na vlastivědu. „Dneska si probereme, jak vznikly planety sluneční soustavy. Láďo, neruš.“
Nic na tom, že Láďa byl imaginární. To nám ale nebránilo v radosti z toho, že Láďu skutečně něčemu naučíme. Být učitelka bylo přece úplně jasné poslání. A to nás ještě ani nemohla napadnout výhoda šmajchlování v kabinetě. Bavily nás i dobrovolné diktáty. Než se staly nedobrovolnými.


Plat: 15 000 Kč – Velký peníz, nebo alespoň tak nějak sis ho představovala.
Realita: Projdeš všemi stupni škol a usoudíš, že být učitelkou asi pro tebe nebude to pravé lískooříškové. Vždyť přece i ty (učitele i učitelky), které jsi měla ráda a něco tě opravdu naučili, jste občas měli jako horda třiceti neurvalců tendence škádlit. A občas i pořádně naštvat.
Plat: Necelých 30 tisíc. Neutrácíš, všechno je na spořícím účtu. To je vlastně docela správně. Ale „žij taky trochu“.
Co děláš teď: Počítáš si zlomky v hospodě po čtvrtém pivu, protože si chceš dokázat, že si ještě vůbec něco pamatuješ. Jsi sekretářka, asistentka nebo víš jak na hordu a jsi skutečně učitelka. A baví tě to.

Princezna
Představa: Prostě princezna. S pozlacenou papírovou korunkou na hlavě, šaty pěti vrstev i stylů, barvy jediné, růžové.
Pak ale přišel Harry Potter a představy princezen a kosmonautů vzaly za své. Tedy byly nahrazeny nadějnou kariérou bystrozora.
Plat: Všechno zlato v paláci.


Realita: Nažehlit šaty a úsměv. Pro jistotu žehličku do kabelky tvého asistenta nebo osobního stylisty, který se nikdy neobjeví na záznamu, vždycky tam ale někde poblíž je. Je to smolné, ale těch princů je fakt málo, a tak se pravděpodobnost, že se staneš princeznou, schovává někde v rohu temné místnosti. Jasně, Kate se poštěstilo. Ale dá se říct, že to bylo „štěstí“? Navíc musíš tuhle roli zvládat perfektně, a to 24, nejlíp 25, hodin denně. Večer úsměv odložíš na noční stolek, a když usínáš, už se neusmíváš.
Plat: Všechno zlato v paláci. Nebo takhle si to alespoň představuješ, reálný plat skutečných princezen nedohledáš, a když jo, nevěříš médiím. Práce na plný úvazek však dostává v tomto případě stoprocentní smysl, jsi v roli celý den. A za to by možná nikdo ani všechno zlato paláce nevyměnil.
Co děláš teď: Jsi královna sociálních sítí. Účet máš u několika bank.

Prodavačka
Představa: Na to, žes dobře věděla, kolik jaká položka stojí, kde stojí a co stojí za ní, na to si pamatuješ. I když sis nemohla zapamatovat, kdy Karel IV. založil Karlovu univerzitu, znala jsi všechny imaginární (někdy i ty reálné) sousedy. Poctivě sis zapisovala prodané položky pod sebe, měla jsi na to přece tabulky, a sčítala, podtrhávala, zvýrazňovala, dělala slevy. A když jsi dostala vytouženou kasičku, jednou za čas zaznělo „cvak“, které vysunulo kasu, a umělé peníze se sypaly. Často sis ale kasu z papíru vyrobila sama. Nebo rovnou celý počítač, na kterém sis v předchůdci excelu vedla záznamy. To jsi zrovna vedla cestovní kancelář a prodávala zájezdy. Prodat, zapsat a podtrhnout šlo všechno.
Plat: 100 000,-
Realita: Sedíš za pultem některého z řetězců a možná bereš víc, než začínající právník nebo snad i učitelka. Jen ta motivace a chuť sčítat je ta tam.
Plat: Někde dnes slibují i 30 000 Kč.
Co děláš teď: Účetní.

Dělat vysněnou práci je báječné, ale mnohdy to ke štěstí prostě nestačí. Důležité jsou i jiné věci. V neposlední řadě musí kolem nás být přátelský kolektiv a dobré pracovní prostředí, kde můžeme růst, cítíme se příjemně a kde děláme práci, která nám dává smysl. Vysněná práce je pro nás dnes spíš o tom, jak se v ní cítíme.

U nás v Hello bank možná lidé nedělají práci, o které snili jako děti, ale snažíme se, aby i přesto měli pocit, že svoji vysněnou práci našli. Pohodové prostředí, bezva lidi a 28 dní dovolené, to by šlo, ne? :)





  • Hello bank!

žádná odpověď

zatím nikdo neodpověděl, buďte první!

Odpovědět

    • :D
    • :?
    • :cool:
    • :S
    • :(
    • :@
    • :$
    • :8
    • :)
    • :P
    • ;)